Daniela přišla se čtyřmi dětmi z druhého konce republiky. „Jsme tady od září. Je to už její čtvrtý pokus o nový začátek. Pokaždé jsem se vrátila k partnerovi – a vždycky to blbě dopadlo,“ popisuje, když se svým synkem peče koláč. „Tak, vezmi mouku, dosáhneš tam pro ni? Tu modrou,“ úkoluje svého pomocníka.

Loni před Vánoci se ale rozhodla, že znovu už se k otci dětí nevrátí, že další pokus nezvládne. „Ukončila jsem to úplně a odešli jsme na první azyl. Strávili jsme tam devět měsíců a pak jsme přišli sem. Bylo to hlavně kvůli neshodám ve výchově a problémům mezi námi rodiči. A nebylo kam jít. Maminka mi pomoct nemohla, rodina taky ne. Bylo mi opravdu jedno kam půjdu, hlavně, abych zůstala s dětmi. Hrozilo, že by skončily někde v klokánku, pokud nebudu mít kam jít. Neřešila jsem kam, hlavně aby jsme šli spolu,“ popisuje svou složitou situaci vyučená cukrářka. „Tak teď to zamícháme a pak můžeš těsto ochutnat,“ mrkne na syna.

V kolektivu azylového domu písecké Charity poprvé zakusila, jak může bezpečný prostor změnit fungování celé rodiny. „Tady je to asi poprvé, co se opravdu cítím doma. Máme vlastní koupelnu, vlastní kuchyň, nemusím řešit nějaké dělení s někým dalším. Je to první azylový dům, kde moje děti jsou bez nějakých potíží,“ říká s úsměvem. „Pomáhají nám se vším, s čím to jde. Paní vedoucí je hrozně hodná, ochotná všechno vytisknout, poradit, kam jít. Domluvili mi i doktora – mám pojišťovnu, která tu neměla smlouvu, a paní doktorka ji kvůli nám udělala, abych nemusela s dětmi dojíždět. To všechno díky azylovému domu,“ popisuje podporu, kterou tu pro sebe i své děti dostala.

„Každému z nás se někdy může obrátit život naruby. A když těmto ženám a dětem nepomůžeme my, tak už nikdo. Vždycky ten partner chybí, ale je důležité, aby tady měly zázemí. Aby si obnovily návyky, zvládly znovu získat práci, byt, vrátit se zpátky do života. Proto jsme tady,“ popisuje Jana Randlová, vedoucí sociální pracovnice Azylového domu sv. Alžběty.

Její slova připomínají, že za každou korunou v Tříkrálové sbírce stojí konkrétní lidský příběh. A že někdy stačí málo, aby se z nejistoty stala naděje. O rekonstrukci azylového domu i životě jeho klientek se diváci dozvědí i v reportáži v rámci Tříkrálového koncertu České televize.

Teplo mu dodalo klid a sílu na další den a připomnělo, že na něj někdo myslí. Spacák mu umožnil soustředit se na další kroky – návštěvy úřadů, lékařů a hledání práce. Ten večer spacák nebyl jen předmět – byl konkrétní pomocí, která mu umožnila přežít noc a znovu získat naději. Díky vaší podpoře můžeme lidem jako Zdeněk nabídnout teplo, ochranu a šanci postavit se opět na nohy.

Domácí hospicová péče Iris při Charitě Pelhřimov se ročně stará zhruba o 80 klientů. Posláním této služby je doprovázet nevyléčitelně nemocného člověka v poslední fázi života, ale také být oporou pro pečující osoby. Dle průzkumů veřejného mínění si více než 80 % obyvatel Česka přeje strávit závěr svého života doma v obklopení svých blízkých, přesto valná většina nemocných umírá v institucích. Domácí hospic je zde právě od toho, aby toto přirozené lidské přání naplňoval. Hospicový tým se postará, abyste v nejtěžších chvílích na vše nebyli sami – zaručí 24hodinovou lékařskou péči, psychologickou podporu, zajímá se o duchovní potřeby umírajícího a v neposlední řadě poskytne potřebné pomůcky. Na údržbu vybavení a obnovu pomůcek pro uživatele a hospicový tým směřují každý rok z charitního rozpočtu nemalé prostředky. S pokrytím výdajů pomáhají významně také příspěvky z Tříkrálové sbírky.

Díky sbírce mohly být například nakoupeny tři nové oxygenátory v hodnotě téměř 80.000,- korun. „Ani jeden tady nečekal na půjčení déle než týden, převis poptávky je velký,“ dodává k nákupu vedoucí Půjčovny kompenzačních pomůcek Petra Marynets. Vysoký zájem neplatí pouze u oxygenátorů, ačkoliv má Charita na skladě přes 400 kusů pomůcek, málokterá z nich tam zůstává delší dobu. „Obecně přibývá lidí, kteří doma pomůcky potřebují, roste také počet těch, kteří přes pokročilou nemoc chtějí být se svojí rodinou doma,“ říká Petra Marynets. A dodává, že oxygenátor, který zmírňuje dýchací potíže v závěru života či plicní onemocnění, je nepostradatelnou součástí zdravotního vybavení, využívá ho téměř 100 % hospicových klientů. Bez oxygenátoru by často péče doma nebyla vůbec možná.

Tím ale investice nekončí. „Tříkrálové příspěvky nám umožnily také nákup 12 nových rozkládacích polohovacích postelí v hodnotě přes 200.000,- korun, tedy pomůcek, u kterých jsme taktéž dlouhodobě nebyli schopni pokrýt poptávku v naší půjčovně v Pelhřimově a nově i v Pacově. Doufám, že už dlouho nezažijeme situaci, kdy poslední volnou postel potřebují i tři rodiny. Celkově jako populace stárneme a každoročně je zájem o polohovací lůžka větší a větší. Starších lidí i zájemců o domácí hospicovou péči přibývá a musíme na to reagovat. Polohovací postel výrazně zlepší komfort nemocného a ulehčí práci pečujícím. Šetří jim záda každý den a při dlouhodobé péči je to výrazná pomoc. V neposlední řadě naše polohovací postele pomáhají třeba i mladším lidem po těžkých komplikovaných úrazech, kdy se díky jejímu zapůjčení mohou z nemocnice vrátit dříve domů. Navíc i pomůcky v naší půjčovně stárnou, časem se opotřebovávají a je nutné průběžně pořizovat nové,“ říká Petra Marynets.

Přestavbou vznikne 33 jednolůžkových pokojů a 4 dvoulůžkové pokoje. „Cílem je navýšit kapacitu ze třiceti na čtyřicet jedna lůžek a zlepšit ubytovací komfort. Dům získá také vlastní vývařovnu, velké prostory pro aktivity a evakuační lůžkový výtah,“ uvedla ředitelka Charity Strakonice a vedoucí domu Olga Medlínová. Investice si vyžádá 100 milionů korun. Osmdesát procent této částky je pokryto z dotace Ministerstva práce a sociálních věcí, zbytek je hrazen formou úvěru. Projekt počítá s tím, že nové prostory budou hotové na konci příštího roku. „Jedná se o historicky největší investiční akci Charit v naší diecézi. Věříme, že vše proběhne bez komplikací a klienti tak brzy budou mít ještě kvalitnější zázemí,“ dodává Jiří Kohout, ředitel Diecézní charity České Budějovice.