Tříkrálová sbírka pomáhá každý rok tisícům lidí. V českobudějovické diecézi jsme v loňském roce podpořili jednu statečnou mladou slečnu. Děkujeme Barče, že se nebála a odvyprávěla nám svůj příběh.
„Jmenuji se Bára, je mi dvacet let a od malička žiji kousek od Českého Krumlova. Pět let jsem trpěla onemocněním zvaným Plicní hypertenze (vysoký tlak v plicích). Toto onemocnění je smrtelné a není možné jej vyléčit, lze ho pouze potlačit léky. Tři roky jsem byla závislá na pumpě, která mi dodávala lék katetrem až do srdce. Postupně jsem nezvládala chodit už ani po rovině a byla jsem pouze na lůžku. Problém byl i dojít si na toaletu. Trvalá únava, bolesti a veliké zavodnění po námaze srdce.
V prosinci roku 2018 jsem byla zapsaná na listinu. Ten večer ještě volala koordinátorka, že prý nechápou že ještě žiju – orgány byly už skoro mrtvé. Slíbili, že brzy podstoupím transplantaci plic. Zapsání bylo pro mě velikým vysvobozením. Byla jsem vděčná, že konečně budu mít šanci na nový život. Těšila jsem se.
V lednu 2019 jsem ale skončila na JIP ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze a vypadalo to hodně zle. Byla jsem zavodněná, srdce mi nefungovalo a hrozilo mi připojení na ECMO (mimotělní podpora života – přístroj poskytuje podporu pro srdce a plíce).
1. února 2019 jsem dostala svou druhou šanci v podobě vhodného dárce plic. Následoval převoz z fakultní nemocnice do Motola. Jela jsem sanitkou a byla nervózní, zároveň ale natěšená. Byla jsem transplantovaná ve Fakultní nemocnici v Motole a začala boj o nový život. Měla jsem veliké komplikace a každý den pro mne byl zázrakem. Po 12 dnech v umělém spánku jsem se nakonec probudila jen s jednou plící, za kterou jsem ale ohromně vděčná. Naučila jsem se od začátku sedět, chodit, jíst a hlavně dýchat – to byl ten největší boj v mém životě. Vše tak bolelo... Někdy jsem si říkala, že to nemůžu zvládnout.
Bylo to velmi náročné. Byla jsem slabá a nešlo mi ani chodit. Dýchání bylo těžké a namáhavé. Postupně se však ustálilo a byl to nádherný pocit se znovu nadechnout.
Po 42 dnech na ARU jsem byla přemístěna na JIP a později na standartní lůžko. Domů jsem se vrátila 4. dubna. Nejtěžší rehabilitace trvala rok, jelikož jsem kvůli trombóze v noze ztratila hybnost nohy. Nadále ale rehabilituji hrudník, který se kvůli jedné plíci propadá. Na rehabilitaci docházím jednou týdně a moc mi pomáhá.
Potransplantační léčba, inhalace a rehabilitace jsou náročné, ale zkvalitňují mi každodenní život. Léčba je doživotní a je opravdu důležitá, aby tělo přijalo orgán za své.
Děkuji za svůj život každý den.“
Výtěžek z Tříkrálové sbírky byl použit na pořízení speciálního lůžka s míčky pro Báru, které pomáhá s rehabilitacemi a uvolňuje svaly hrudníku.
Metoda míčkování - jedná se o pomocnou fyzioterapeutickou techniku jejíž autorkou je česká fyzioterapeutka Zdena Jebavá. Masáž PUR-pěnovými míčky pomáhá především astmatikům. Lze jí však také využít na uvolnění svalů hrudníku a zad. Technika míčkování využívá komprese akumpresurních bodů.