Z historie Diecézní charity České Budějovice

Diecézní charity České Budějovice je členem sdružení Charita Česká republika, která je v současnosti největším nestátním poskytovatelem sociálních a zdravotních služeb v České republice a může se chlubit stoletou historií, přesto plně profesionální organizaci jsme mohli společně začít budovat až po změně režimu v roce 1989.

Historie Charity v českobudějovické diecézi se datuje už do roku 1928, kdy byl založen Diecézní svaz charity Českobudějovické diecéze (předchůdce dnešní diecézní Charity), tento spolek, stejně jako dnes, sídlil také v Kanovnické ulici.
Během protektorátu byla činnost Diecézního Svazu katolické charity omezována (například se na policii muselo hlásit, zda někdo ve vedení nebyl legionář apod.), ale základní funkce tato organizace plnila tak, jak popisovaly její stanovy:

„Účelem spolku je prováděti a organisovati lidumilnou činnost v těchto oborech: v péči o mládež normální i úchylnou (tělesně i duševně), potřebující ochrany mravní i hmotné k zdárnému vývoji, v oboru zdravotním, v oboru sociálním. Činnost tato vykonává se bez ohledu na náboženskou, politickou nebo stavovskou příslušnost osob pomoci potřebujících, ježto jejím základem je milosrdná láska křesťanská (charita).“ 

Po Druhé světové válce se politická situace začala měnit a státní aparát ovládaný komunistickým režimem chtěl více a více ovlivňovat vnitřní chod spolku. V březnu 1948 je na Ústředí Svazů katolické charity v Československé republice zavedena Ústředním akčním výborem Národní fronty národní správa a Zemské svazy charity byly zrušeny. Vzniká Česká katolická charita. Na úrovni českobudějovické diecéze se v roce 1948 mění Diecézní Svaz katolické charity na Diecézní katolickou Charitu. 
Diecézní katolická charita se považovala za organizační složku České katolické charity. V krajích (diecézích) se Diecézní katolická charita řídila jejími směrnicemi a nařízeními. Po odebrání ústavů se náplň Diecézní katolické charity tak zúžila, že prakticky přestala existovat. Během uvolnění kolem roku 1968 byly pokusy o znovuobnovení činnosti, ale okupací sovětských vojsk vše ustalo. Nastala normalizace a doba, kdy byla Česká katolická charita ovládána prostřednictvím vedení kolaborujícího s komunistickým režimem.

V roce 1986 na popud Františka kardinála Tomáška vznikaly Výbory křesťanské pomoci na pomoc Arménii po zemětřesení, jejichž aktivita pokračovala se začala rozšiřovat a komunistické moci se nepodařilo toto hnutí eliminovat. První zmínky o Výboru křesťanské pomoci v českobudějovické diecézi se datují ke květnu 1989 v oběžníku diecéze, kde jsou kněží vyzváni k hledání terénních pracovníků, kteří jsou schopni se angažovat ve svých farnostech v oblasti charitativní a sociální práce.

K zásadním změnám došlo po roce 1989. Tehdejší biskup Miloslav Vlk pověřil zaměstnankyni biskupství Helenu Faberovou, aby se začala systematicky věnovat vytváření diecézních struktur v oblasti sociální práce. Na počátku roku 1990 tak vznikl Výbor křesťanské pomoci při Biskupství českobudějovickém. Následně vznikající nebo již dříve existující skupiny křesťanské pomoci ve farnostech budovali střediska křesťanské pomoci, z nichž se posléze formovaly farní a oblastní Charity a jejich členové – aktivní dobrovolníci, se postupně stali pracovníky jednotlivých Charit v diecézi. Nejdůležitější, úkolem se tehdy jevila práce charitních pečovatelských a ošetřovatelských středisek, přínosnou inspiraci charitní pracovníci jezdili čerpat například do Rakouska, Německa nebo Francie.

Diecézní charita České Budějovice byla jako samostatná právnická osoba zřízena diecézním biskupem ThDr. Antonínem Liškou, a to Dekretem o zřízení diecézní charity s platností od 1. prosince 1991. První ředitelkou byla jmenována Helena Faberová a prezidentem Mons. Josef Kavale.

Následné budování konkrétní struktury Charity vycházelo z různých modelů činností Charity ve světě, se kterými se profesionální pracovníci seznamovali na různých stážích v zahraničí. Vše však muselo být přizpůsobeno našim podmínkám. Doslova "za pochodu" vznikaly různé projekty, které mají nyní jinou podobu než při vzniku. Vynutily si to neustálé změny v legislativě i postupný vývoj potřebnosti v nových oblastech sociální pomoci.

Zdroj: Tomáš Faber, Historie a vývoj diecézní charity České Budějovice (bakalářská práce, 2005), Teologická fakulta JU:

Doporučujeme:

Historie Charity Česká republika

 

 

 

 

 

 

 

 


Diecézní charita České Budějovice (DCHCB) je nezisková humanitární organizace zřizovaná biskupstvím českobudějovickým podle Kodexu kanonického práva (kánon 114, 116) jako církevní právnická osoba. Je členem Charity Česká republika a součástí římskokatolické církve. Její činnost se zaměřuje zejména na oblast českobudějovické diecéze i na rozvojovou pomoc pro zahraničí. Na jejím založení začal pracovat už v roce 1990 kardinál Miroslav Vlk, když byl krátce českobudějovickým biskupem. Počátky díla Diecézní charity České Budějovice, jako organizace zřízené městem a provozované církví, sahají až do roku 1928. Začátky  díla charity v diecézi jsou spojeny s činností církve, řádů a kongregací. Např. Řádu piaristů, redemptoristů, špitálu na Pražské třídě, Sv. Václavu, řádu sester Karla Boromejského, biskupa Jirsíka, tří Kongregací, III. Řádu sv. Františka atd.

charita vs. Charita

Výraz charita vychází z latinského slova caritas, které znamená lásku ve smyslu pomoci druhému, a vychází z křesťanských tradic – stejně jako první charitativní služby, které provozovala církev.
Slovo Charita s velkým písmenem používáme na rozdíl od obecného výrazu pro dobročinnost jako označení organizace – pro Charitu Česká republika. Tímto názvem označujeme celou síť Charit v České republice, ovšem užívá se také pro sekretariát Charity Česká republika se sídlem v Praze.

Historie Charity ČR

Diecézní charita České Budějovice:

  • 1. 12. 1991 založení Diecézní charity České Budějovice
  • 1991 Humanitární pomoc
  • 1. 7. 1994 Poradna pro uprchlíky (později Poradna pro cizince a migranty)
  • 1999 Poradna Eva pro ženy a dívky v nouzi
  • 1. 7. 2004 Dobrovolnické centrum
  • 10. 10. 2005 Dům sv. Framtiška – chráněné bydlení ve Veselí nad Lužnicí
  • 1. 1. 2007 Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím