Tisíce ukrajinských rodin vyhnala z domovů válka. Tisíce jich přišly na jihozápad Čech - buď za příbuznými nebo úplně do neznáma s nadějí na bezpečný dočasný azyl. Pomoc našly u všech místních Charit českobudějovické diecéze. S pomocí farností, biskupství a mnoha dobrovolníků jsme jim pomohli sehnat ubytování, poskytly materiální a potravinovou pomoc, asistujeme při úředních záležitostech, organizujeme kurzy českého jazka, zprostředkováváme psychologickou pomoc a mnoho dalšího.
"Ten rok nás mnoho naučil. Dokázali jsme díky dárcům a dotacím zajistit obrovské finanční prostředky na pomoc, dokázali jsme navýšit personální kapacity a zvládli neuvěřitelný nápor lidí. Od chvíle, kdy se na letišti v Plané u Českých Budějovic otevřelo Krajské asistenční centrum pomoci, byli naši pracovníci na nohou od rána do večera a prokázali nevídané nasazení. A to vše jako dobrovolníci. V denních i nočních službách se střídali i naši zaměstnanci ze všech Charit v oblasti… Denně jsme měli jen na letišti nasazených 12 lidí," říká ředitel Diecézní charity České Budějovice Jiří Kohout.
Příběhy pomoci

Nebyla to plánovaná cesta s předem koupenou letenkou. Byla to evakuace s nadějí na pomoc.
„Stále špatně spím, budím se uprostřed noci a čtu si zprávy,“ vypráví ve svém příběhu paní Olga. Popisuje cestu z válečné zóny do bezpečí, které našla v Česku. Přicestovala v březnu loňského roku. Myšlenkami se ale stále vrací do přístavního města Čornomorsk, odkud před rokem utekla. To leží v bezprostřední blízkosti Oděsy, největšího a strategického ukrajinského přístavu, který zažil hrůzy útoků ruských vojsk. Na Ukrajině zůstali její rodiče, partnera nemá. V Česku chce zůstat a otevřít si tu lékařskou praxi. Její dcera tu chodí do první třídy. Nejčastěji maluje ukrajinskou a českou vlajku.

Trauma je třeba přijmout, nedá se vyléčit. I v tom je ale třeba hledat nejen negativní dopady.
Psycholožka Larysa Kremenčutská přišla do Česka v březnu. Utekla spolu se svou dcerou a dvěma vnučkami před válkou. Azyl našla u své druhé dcery, která nedaleko Českých Budějovic žije už řadu let. Hned po svém příchodu začala pomáhat. Už v registračním centru. Přitom sama má velké trauma. Rok čeká na zprávy o svém manželovi. Po ruské invazi jel k Charkovu evakuovat svou matku a od té doby se neozval. Sama myšlenky na to, co se s ním stalo, potlačuje a své síly upíná na pomoc krajanům.

ČRo: V sedm hodin ráno sedne v Českých Budějovicích na autobus a vyrazí směr Třeboň.
Šestnáctiletý Ivan Motornyj z Kyjeva už skoro rok dojíždí na třeboňské gymnázium. Naučil se česky a podle učitelů patří k nejpilnějším ukrajinským studentům. Čeština ve škole Ivanovi problém nedělá. „Pro mě to stačí, ale není to určitě perfektní,“ komentuje. Doprovázel ho Petr Kubát, redaktor Českého rozhlasu.
REPOTÁŽ ČESKÉHO ROZHLASU

ČT: Novela zákona má zlepšit integraci uprchlíků z Ukrajiny
21.2.2023: Výbor pro sociální politiku doporučil ke schválení novelu zákona "Lex Ukrajina". Ta má omezit podporu ukrajinských uprchlíků nebo zpřísnit podmínky pro nárok na humanitární dávku i bezplatné nouzové ubytování. Cílem má být motivace válečných běženců k práci v Česku.
Česká televize natáčela příběh několika rodin, které žijí ve Lhenicích na Prachaticku. Všechni dospělí pracují. Přesto jim Diecézní charita dál poskytuje občasnou materiální pomoc. S tou přijíždí pravidelně paní Taťjana. Ona sama je válečnou uprchlicí, od jara ale pracuje právě pro Charitu a pomáhá svým krajanům. Podrobnosti v reportáži Martina Donáta:

Prodlužování dočasné ochrany a další pomoc - nejen s administrativou
Český rozhlas České Budějovice: Pomáhají s vyplňováním úředních dokumentů, hledají ubytování, ale zajišťují také psychologickou pomoc. Pracovníci charity sehrávají už rok důležitou roli při začleňovaní ukrajinských uprchlíků do života v Česku.