11. července 2023
Z našich služeb a projektů
Návštěva dílny s chráněnými pracovními místy: Práce je pro klienty Domu sv. Františka dar.
Žijí tu lidé, kteří ze zdravotních důvodů, ať už se jedná o tělesné, mentální nebo kombinované postižení, nezvládají samostatný život a potřebují každodenní asistenci jiné osoby. Většina z nich má sníženou pracovní schopnost, někteří až o sedmdesát pět procent. Mají tak problémy s uplatněním na trhu práce. Najít pro ně vhodné zaměstnání, navíc v blízkosti bydliště, je tak spíše dílem náhody. Jedna taková se před časem podařila a my vás tak zveme na návštěvu do nenápadné dílny na veselském nádraží:
„Tady vezmete takhle drátek, jo, takhle si ho srovnáte… vezmete si nožík….“ názorně popisuje Ivan Škoda svou práci. „Já jsem ze začátku nemohl používat nožík, ani Radek, my jsme se to museli naučit nejdřív ručně sloupat. To jsou zásady bezpečnosti. Řežete to od sebe, máte to položený pěkně na stole, takhle to stáhnete, jo… kruci… teď se mi to…. ten drátek takhle svlíknete, hodíte to do odpadu a pak se to třídí. Hliník zvlášť, měděný zvlášť,“ ukazuje.
Po mozkové mrtvici hůř ovládá pravou ruku. Motoriku ale postupně zlepšuje. Do práce chodí tři dny v týdnu vždy na čtyři hodiny. Prospívá mu to nejen fyzicky, ale i psychicky. „Kdybych tu práci neměl, tak jsem doma a co doma. Nic. Tady si ty myšlenky trochu vytáhnete a musíte se soustředit. Mě to tady baví, je to vynikající, nemá to chybu,“ pochvaluje si Ivan. Od čtyřiadvaceti let kvůli zdravotním potížím nepracoval. Teď je vedoucím tříčlenného pracovního týmu. „Teprve tady mě dali dohromady. Byl jsem půl roku ležák a tady mi dali chodítko, a budeš chodit. No a dneska jezdím do práce a na kole,“ chválí pracovníky Domu sv. Františka, kde žije pět let. A hrdě ukazuje svoji elektrickou tříkolku zaparkovanou pod oknem.
Skoro celou dobu se špičkuje se svým sedmačtyřicetiletým kolegou Radomírem Biskupem. Ten se do Domu sv . Františka přestěhoval když mu zemřela maminka. Nemůže být sám a je částečně zbaven svéprávnosti. Nesmí například hospodařit s penězi. „Já kdybych dostal peníze, já bych to během dne utratil a bylo by to,“ směje se. Je vyučeným zahradníkem a dřív v tomto oboru i pracoval. Spokojený je ale i tady. „Jo, dobrý, mě to baví. Doma bych akorát co - ležel na kavalci. A Ivoš je hodnej, ten je dobrej,“ chválí kolegu. Mimo práci se příliš nesetkávají. V domě mají každý svůj vlastní malý byt. „Přijďte se podívat, ale teď ne, zrovna tapetuju,“ zve nás na návštěvu pan Škoda.
Na druhém konci místnosti sedí Pavel Soukup. Je podstatně tišší než jeho dva kolegové. Užívá totiž silné léky, kterými tlumí závažné duševní onemocnění. Do této práce chodí první měsíc. Není to ale jeho první zaměstnání. „Pracoval jsem v potravinách, doplňoval jsem regály. Tady je víc klidu,“ chválí si. „Jezdím sem vlakem, ale teď jsou ty výluky, tak je to takový komplikovaný,“ dodává. „No, kvůli tomu já teď musím chodit dřív. Protože ony ty kuchařky nadávaly posledně, že když se zpozdím, tak že mi ten oběd nedají,“ skočí mu do řeči pan Biskup a opět se rozesměje.
Brzy jejich tým ve společnosti Filament, která tato chráněná pracovní místa vytvořila, posílí ještě čtvrtý kolega. „Většina našich klientů dříve pracovala pro místní restaurační zařízení, kde vykonávali pomocné práce v kuchyni, či úklid,“ doplňuje sociální pracovník a vedoucí domácnosti Domu sv. Františka Jan Bouchal. „V současné době aktivně pracuje šest našich klientů, tři další jsou schopni pracovat a vhodné zaměstnání jim vyhledáváme,“ doplňuje. Možnost chodit do práce je pro ně obrovskou změnou a benefitem. Mají možnost přisvojit si pracovní návyky, navázat nové sociální vztahy, zapojit se lépe do místní komunity. Kolegové pro ně mohou být zdrojem podpory a přátelství. Pracovní uplatnění jim navíc posiluje sebevědomí a sebeúctu. Mají radost z úspěchu, zažívají pocit smysluplnosti a navíc získávají nezbytnou životní jistotu.
Pro zpravodaj mikroregionu Veselsko zpracovali Veronika Kabátová a Jan Bouchal
