Ve středu 27. 9. kromě sluníčka se na procházející lidi kolem Konzervatoře usmívali i zaměstnanci a dobrovolníci charity. Byl totiž Den charity, který je spojen se svátkem sv. Vincence. A tak každý, kdo chtěl, se mohl víc dozvědět o činnostech a službách charity a zájemci také mohli nakouknout „pod pokličku“ na jednotlivých místech charity v Budějovicích – do Poradny pro cizince a migranty s Humanitární a rozvojovou pomocí, do Intervenčního centra pro osoby ohrožené domácím násilím, do Poradny EVA, Dobrovolnického centra nebo do Občanské poradny v Táboře.

A také měli lidé možnost seznámit se s diecézním ředitelem běloruské charity Pinsk otcem Pavlem. Spolu s otcem biskupem Vlastimilem Kročilem, naším diecézním ředitelem Jiřím Kohoutem a Taťjanou Šerákovou, koordinátorkou projektu Adopce na dálku přemýšleli nad dalšími možnými projekty a hlavně nad tím, jak je skloubit s přísnými zákony Běloruska (např. chráněná dílna, ozdravné pobyty přímo v Bělorusku, zapojit více dětí do projektu). Odpoledne od 16.00 byla mše sv. v katedrále s prezidentem naší charity P. Stanislavem Brožkou a ředitelem běloruské charity P. Pavlem. Po ní pan ředitel při besedě v klášteře na Piaristickém náměstí seznamoval účastníky se situací v Bělorusku i se svou prací mezi tamními lidmi apod. Této besedy se zúčastnil i pan biskup a generální vikář Mons. David Henzl a několik adoptivních rodičů. Ti jsou do projektu zapojení z celé republiky, takže na besedě mohli být opravdu jen někteří. Zajímavostí byl běloruský chléb upečený v domácí peci, chutí podobný naší vánočce.

Spolupráce s DCH Pinsk trvá už od roku 2004, kdy byla podepsána 1. smlouva, tehdy ale ještě šlo pouze o ozdravný pobyt pro běloruské děti. Již v roce 2006 bylo adoptováno 20 dětí. Od té doby čeští „rodiče“ pomohli 228 dětem. V současné době je jich v adopci 62. V diktátorském Bělorusku a na území těsně sousedícím s Černobylem se jedná mnohdy o smutné a temné příběhy, které díky Adopci na dálku mohou mít veselejší pokračování. Po 30-ti letech vybuchnutí jaderné elektrárny je území stále zamořené, jedná se o 60 procent z celého Běloruska, o 2 000 000 obyvatel, z toho 700 000 dětí. Táňa Šeráková k tomu dodává: „Černobyl a diktátorský stát s přísnými zákony jsou příčinou těžkého života lidí. Velkým problémem je alkoholismus u mužů i u žen. Děti jsou vděčné a opravdu se snaží. Dárci jim přispívají na léky, na kroužky, na školní uniformu, studentům na SŠ a VŠ pak na studium. Jeden příběh za všechny bych uvedla, kdy jeden sponzor má už 3. dítě, s oběma předchozími a jejich rodinami je v kontaktu, jezdí za nimi a chlubil se, že se mu „narodil vnuk“.

Pan ředitel DCH Pinsk jako kněz má na starosti farnost na vesnici, kde pracuje s dětmi na ulici a poté, co zasytí jejich fyzický hlad, podniká s nimi různé menší akce jako výlety v přírodě, posezení u ohně s kytarou aj. Takže bídu a potřebu lidí skutečně zná a jen tím podtrhuje smysl a důležitost vzájemné spolupráce a pomoci české charity té běloruské.