30. dubna 2024 Z Charity

Schopnost pomáhat vnímám jako velký dar. … A žádná dobrá energie se nikdy neztratí.

Je ženou mnoha tváří. Přesněji tolika, kolik jich ztvárnila ve svých hereckých rolích. Jen na prknech Jihočeského divadla jich bylo víc než sto. Je ale taky manželkou, matkou, pejskařkou, požitkářkou… Když ji potkáte, podáváte ruku nesmírně empatické vnímavé ženě, která rozdává pozitivní energii a je ráda, když může pomáhat druhým. Jsme ohromně rádi, že ke všem svým rolím Věra Hlaváčková přibrala ještě jednu – stala se ambasadorkou Diecézní charity České Budějovice. A naskočila do toho – jak je jejím dobrým zvykem – se vší svou energií. Ve spolupráci s Intervenčním centrem pro osoby ohrožené domácím násilím teď připravuje sérii minipovídek, které přibližují domácí násilí očima jeho obětí a v plánu má řadu dalších aktivit, jejichž cílem je podpora lidí v nouzi.

Věrko, před časem jsi navázala spolupráci s Charitou. Jak ji vnímáš? Co to pro Tebe znamená?

Tak asi všichni známe rčení...Úroveň a vyspělost společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o ty nejzranitelnější a nejslabší. A já mám práci, nikdy jsem neměla nedostatek, žiju v této úžasné zemi, v období bez válek a v demokracii, takže považuji téměř za povinnost se rozdělit, a nebo pomoci tam, kde mě požádají nebo potřebují. A jsem velmi potěšena a vážím si toho, že jsem byla požádaná, abych přispěla svým dílem do téhle skvělé rodiny lidí, kteří pracují pro druhé a dělají to nezištně a ochotně. Je nádherné patřit mezi ty, kteří nemyslí jen na sebe. Takže se moc raduji a děkuji. Už v září budu uvádět benefiční koncert, který Jihočeská filharmonie odehraje právě na podporu obětí domácího násilí. 

INFORMACE O KONCERTĚ, VSTUPENKY

Jsi člověk, který dokáže velmi empaticky vnímat, co se kolem něj děje. Už jsi někdy pomáhala v nějaké dobročinné organizaci? Jaké jsou Tvé osobní zkušenosti s charitativními projekty? Co Ti to dalo, nebo třeba vzalo?

Já jsem ten typ člověka, který se vrhá bez přemýšlení do rvačky, aby pomohl tomu, který je na zemi a kopou do něj, takže jsem už i sama dostala pár takových kopanců. Ale bolí mnohem míň, než když třeba zjistíte, že spousta dětí v dětském domově má rodiče, kteří jen nechtějí změnit svůj způsob života a o své děti se postarat. A ony stále čekají, že za nimi přijdou, a alespoň na Vánoce si je odvedou domů. Z toho pak bolí srdce. Dlouhá léta jsem proto měla úzký vztah k Dětskému domovu v Boršově nad Vltavou a spolupracovala s nimi. Mohla jsem tak pozorovat osudy dětí, které se díky talentu a píli dostali z té špatné startovací dráhy života a stali se z nich skvělí a odolní lidé.
Jsem taky velká milovnice pejsků a měla jsem i pořad v regionální televizi z psích útulků a pomohli jsme tak mnoha zvířatům k adopci. A finančně přispívám na řadu dalších projektů. Dokonce doma si dáváme navzájem dárky v podobě poukazů na charitativní akce, protože můj manžel a dcera to vnímají stejně.
Schopnost pomáhat vnímám jako velký dar. Třeba když mi někdo pomůže, byť je to maličkostí –ukáže mi cestu, podrží těžké tašky nebo mě jen vyslechne, udělá mi to celý den krásný. Když potkám starého člověka a on si chce popovídat, snažím se nespěchat a vyslechnou ho, protože vím, že trpí často samotou. Myslím, že stačí všímat si lidí a okolí a chovat se tak, jak chceme, aby se lidé a svět chovali k nám. A žádná dobrá energie se nikdy neztratí. V kostele i nevěřící cítí tu úžasnou pozitivní energii, protože do kostela většinou přicházíme s otevřenou myslí a ta energie tam přetrvává.

Jak jsem už předeslala, jsi žena mnoha tváří. A za své skvělé výkony jsi získala taky řadu ocenění. Dá se říct, co byl Tvůj největší profesní zážitek? Na co ráda vzpomínáš?

Divadlo je především velká dřina, dril, učení se textů a stojí spoustu energie. Moje dcera by zase řekla, že nezná jiné prostředí, kde by se člověk tak nasmál a pořád - i v pokročilém věku - byl dítětem, které si hraje, blbne a dostává zaplaceno. Rozhodně jsem měla obrovské štěstí, že můžu dělat to, co mě baví a považuji za smysluplné. Potkala jsem úžasné lidi. S panem prezidentem Václavem Havlem jsem po představení jeho Odcházení propila noc, skvělý režisér a spisovatel Petr Zelenka pro mě napsal hru Job Interviews, která se hraje po celé Evropě, a já za ni byla nominovaná na celostátní Thalii. Dostala jsem obraz – svou fotku – od světoznámého fotografa Ivana Pinkavy…
Diváci mého domovského divadla mě mnohokrát nominovali na Jihočeskou Thalii (pozn. Věra Hlaváčková je držitelkou 12 Jihočeských Thalií, získala 4 nominace na celostátní Thálie) a potkala jsem spoustu chytrých a kreativních lidí, se kterými jsem mohla pracovat. Takže mám velkou spoustu profesních zážitků.

Divadlo je nicméně práce po večerech, kdy jako matka a manželka chybíš doma… Vykompenzuje to potlesk diváků, energie z publika? Nepřemýšlela jsi někdy o změně?

Je spousta kolegů, kteří přišli o své partnery právě proto, že nechtěli trávit večery stále sami. Já jsem hrávala a zkoušela třeba i 29 večerů v měsíci (např. během sezóny na otáčivém hledišti v Českém Krumlově), a tady musím velmi ocenit svého manžela, protože mou práci chápe, podporuje mě a staral se po večerech o naši dceru bez větších potíží. A ráno jsem uvařila, uklidila, nachystala dcerku do školy a v půl desáté jsem už byla zase v divadle a čtyři hodiny jsem se na zkoušce učila novou roli v nové hře - to jen k obvyklé otázce, co dělají herci dopoledne.
Potlesk je nádherná věc. Vrací vám energii, kterou vydáte. Samozřejmě jako každý člověk jsem byla někdy unavená, vyhořelá a toužila po změně, ale vidíte, dělám to stále a stále mě to baví.

Diváci Tě mohou znát z divadla, ale i z televizní obrazovky nebo rádia – co je Tvému srdci nejbližší?

Jsem především divadelní herečka a těch příležitostí zahrát si pořádnou roli v televizi nebylo mnoho. A mě baví to, o čem můžu přemýšlet, něco budovat, postavy se složitým charakterem, zkoušet, učit se… A to mi nabízí právě divadlo.

Co aktuálně připravuješ, na co bys nás chtěla nalákat?

Tak teď je před námi léto a naše divadlo se přesouvá na Otáčivé hlediště v Českém Krumlově, kde chystáme premiéru hry Rozum a cit slavné Jane Austenové. Po více než 20 letech bude také derniéra jedné z nejúspěšnějších komedií na otáčku Ženy Jindřicha VIII., kde hrajeme hlavní role s mým úžasným kolegou a můžu říct i kamarádem Petrem Rychlým. Zároveň budu natáčet další dva díly úspěšného filmu Vyšehrad – Fylm, kde hraju Laviho matku.

Už jsi předeslala, že ho není mnoho, ale jak ráda trávíš volný čas, když už nějaký máš?

Můj velký koníček jsou knihy. Vášnivě a hodně čtu. Uklidňují mě a naplňuje to moji představivost a fantazii. Taky mám celý život pejsky a ti také potřebují můj čas, který jim ráda věnuji. Miluju všechna plemena i neplemena. Ráda se procházím, nejraději se svými přítelkyněmi, ráda piju dobré víno, nejraději se svým mužem, ráda jsem na chalupě, nejraději s celou rodinou, a mám ráda společnost, přírodu, jógu nebo dobré jídlo.

O čem sní Věra Hlaváčková?

O čem sním? Jsem už ve věku, kdy vidím na konec, ale necítím se tak. A proto mám spoustu snů. Sním o krásné roli ve filmu, toužím se konečně dobře domluvit anglicky, užívat si cestování, těším se a doufám, že se stanu babičkou, a že budu mít stále spoustu lásky v sobě i kolem sebe. A některé sny si nechám jen pro sebe, protože klidně může zůstat jenom u snění.