Paní Věra byla naší klientkou Pečovatelské služby už řadu let. Bydlela sama a byla poměrně dlouho soběstačná, chodící a tak jsme ji pomáhali zajišťovat nákupy, na které již sama nestačila. Postupem času se ale její zdravotní stav zhoršoval, měla problémy s chůzí a nakonec muselo dojít k hospitalizaci na LDN. Stav se ale nezlepšoval a po 3 měsících měla být paní Věra propuštěna do domácí péče. Rodina mezitím začala akutně hledat domov pro seniory, který by zajišťoval péče 24 hodin, protože paní Věra se stala zcela nepohyblivou. Paní Věru přivezla sanitka a řidič s pomocí pečovatelek ji přenesl na lůžku domů. Přišla pravnučka a společně s pečovatelkami domlouvaly, jak bude potřeba o prababičku pečovat, jaké nezbytné služby budeme ráno, v poledne a večer zajišťovat.  Ještě tentýž den volali z nemocnice, že ošetřující lékař paní Věry má pozitivní test na covid-19.

V tu chvíli hrozilo riziko nákazy paní Věry, pravnučky i pečovatelek, které tam během převozu zajišťovaly péči. Hrozilo riziko rozšíření viru  mezi ostatní pečovatelky, a tím i do domácností jednotlivých klientů. Byl zelený čtvrtek a blížila se oslava velikonočních svátků. Museli jsme hledat řešení a to takové, abychom ochránili ostatní klienty, pečovatelky a také jejich rodiny před možným rizikem nákazy. Ve spolupráci s městským úřadem se dobrovolně odstěhovala pečovatelka Šárka na 10 dní do penzionu na izolaci. Odtud vycházela třikrát denně v jednorázovém ochranném obleku a se všemi ochrannými pomůckami, tak aby poskytla paní Věře potřebnou péči. Během této doby podstoupila paní Věra dva testy, které byly naštěstí negativní. Krátce po Velikonocích  našla rodina paní Věry místo pro umístění svojí maminky v domově pro seniory. Toho se už bohužel klientka nedočkala... Její dny života skončily přirozeně stářím pár dní před převozem.

Paní Radka je matka dvou malých dětí.  V polovině července letošního roku se stala dobrovolnicí. Začala se scházet s klientkou Pečovatelské služby při Městské charitě v Českých Budějovicích, paní Evou (77 let). Paní Eva byla velice osamocená, bez přístupu k sociálnímu kontaktu. Byla vdova, dcera zemřela a syn maminku příliš nenavštěvoval. Po cévní mozkové příhodě jí zůstala postižena levá ruka a noha, takže si nemohla sama dojít na procházku ani na nákup. Pečovatelská služba pomáhala klientce s úklidem, osobní hygienou, nákupy a dovážkou obědů.
Koncem září přišla z Městské charity na paní Radku velmi pozitivní zpětná vazba, sociální pracovnice hodnotily dobrovolnici jako „extrémně šikovnou.“ Paní Radce se povedlo klientku zaktivizovat a přispět tak ke zlepšení jejího celkového stavu. Trávila u ní při jedné návštěvě až 3 hodiny, pomáhala jí vyřídit nejrůznější pochůzky. Pomáhala klientce i s domácností, brala ji pravidelně na procházky. Radka i Eva si velmi přirostly k srdci – volaly si, těšily se na sebe, klientka dobrovolnici oslovovala „Radunko.“
Začátkem října nemohla dobrovolnice paní Evu navštívit z důvodu karantény, ale ještě si volaly a domlouvaly se na schůzce v následujícím týdnu. Druhý den dobrovolnice bohužel zjistila, že „její paní Eva“ zemřela.
Paní Eva zažila díky dobrovolnici krásné poslední měsíce svého života. Aniž by to, pravděpodobně, ani jedna z nich tušila, Radka doprovodila paní Evu na její cestě za novým životem.
Dobrovolnice Radka už se připravuje, že se začne scházet s novou klientkou, paní Marií. Snad bude mít i tento nový příběh, který spolu napíšou, šťastný konec.

Pan Petr docházel do Intervenčního centra od roku 2019, dlouhodobě řešil psychické i fyzické napadání ze strany své manželky, která po prodělání závažného choroby trpěla psychiatrickým onemocněním. Pan Petr nechtěl od manželky odejít, jelikož spolu mají dvě malé děti, opakovaně žádal manželku o to, aby vyhledala odbornou pomoc, ta to však odmítala a na manželovo žádosti reagovala ještě větší agresí. V době jarního nouzového stavu byl pan Petr s manželkou doma (oba pracovali dočasně z domova), měli tak více času na společnou komunikaci, manželka se postupně panu Petrovi svěřovala se svými starostmi, o kterých pan Petr neměl ponětí. Manželé spolu museli také komunikovat kvůli společným dětem. Postupně se začal vztah mezi manželi uklidňovat, začala se opětovně prohlubovat vzájemná důvěra. Panu Petrovi se podařilo manželku namotivovat k tomu, aby vyhledala odbornou psychologickou a psychiatrickou pomoc. V současné době je stav manželky pana Petra stabilizovaný, dochází k psychiatrovi a psychologovi, společně manželé navštěvují manželskou poradnu, kde pracují na vzájemném vztahu. V Intervenčním centru byla panu Petrovi poskytována krizová intervence, byl sestavován bezpečnostní plán, byl mu zprostředkován kontakt na další služby a mnoho dalšího.

Paní Olena (33 let) do Čech přijela se svým manželem před třemi lety za prací. Začali zde nový život, řádně pracovali, naučili se relativně rychle česky, našli si nové přátele a chystali se založit rodinu. Manžel bohužel závažně onkologicky onemocněl. Kromě skutečnosti, že ji manžel brzy opustí, se Olena potýkala také s tím, že v době nouzového stavu kvůli riziku nákazy covid-19 za mužem do nemocnice nesměla. Musela navíc řešit manželovou povolení k pobytu, teré měl původně pouze za účelem zaměstnání, které ale z důvodu onemocnění vykonávat nemohl a zaměstnavatel s ním nechtěl prodloužit pracovní smlouvu. hrozilo tak, že nebude plněn účel pobytu a zrušení pobytu. Zdravotní péče hrazena na základě jeho zaměstnání a pobytového oprávnění, by pakmusela platit paní Olena, pro kterou by tato situace nebyla finančně zvládnutelná. Navíc by manžel bez povolení k pobytu musel opustit Českou republiku, ale jeho převoz do země původu by nebyl kvůli závažnému zdravotnímu stavu možný. Sociální pracovnice Poradny pro cizince poskytla klientce psychickou podporu, a i přes ztížené podmínky, kdy v době nouzového stavu bylo fungování příslušných úřadů omezeno, pomohla klientce najít možnosti, jak by mohla zůstat se svým manželem v Čechách až do konce.