* jména klientů jsou pozměněna.

Příběh paní Jany

Paní Janu (36 let) manžel psychicky týrá už několik let, chorobně žárlí a neustále sleduje každý její krok. Poslední dobou ji začal napadat i fyzicky. Manžel je z důvodu uzavření firmy stále doma, je ve stresu, bojí se, že přijde o práci.

Paní Jana je doma také, kvůli uzavření školky musela požádat o ošetřovné v době karantény. Rodina řeší finanční potíže, nejistotu, tráví spolu více času než obvykle a napětí stoupá. Paní Jana je neustále pod dohledem a stává se terčem agrese ze strany manžela. Je už zoufalá, neví, co má dělat. Rozhodla se oslovit Intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím. Pracovnicím ale může volat jen v čase, kdy jde na nákup, to lze uskutečnit pouze krátký hovor, protože manžel jí stopuje, jak dlouho se v obchodě zdržela. Paní Jana přemýšlí, co bude dělat dát. S manželem již nechce být, ale je pro ni problematické od něho odejít, důvodů je hned několik – momentálně jí poklesl příjem, má strach, že přijde o zaměstnání. Děsí ji představa, že nedokáže sama uživit syna. Neví, kam má jít, s rodinou na zákaz manžela není ve styku. Stydí se přiznat, jaké peklo doma zažívá. Bojí se, co se stane, když půjde s pravdou ven. Azylové domy v současné situaci nepřijímají nové klientky. Hledat jiné bydlení je pro ni vzhledem k současné situaci nemožné. Poslední variantou je obrátit se s žádostí o pomoc na Policii ČR, paní Jana se ale obává toho, že manžel nebude vykázán a že nastane mnohem větší peklo. Cítí se v pasti, i přesto se však snaží bojovat a situaci aktivně řešit s pracovnicemi IC.

Příběh paní Marie

Paní Marie (77 let) se obrátila na Intervenční centrum s žádostí o pomoc, sdělila, že její dospělý syn (53 let) ji využívá a ubližuje jí.  Syn žil dlouhodobě v bytě matky, byl v té době již rozvedený, bez práce a ve zvýšené míře užíval alkohol.

Paní Marie syna nejprve litovala, snažila se mu pomoci a věřila, že se postaví opět na vlastní nohy, to se ale nestalo. Synovo pití se postupně prohlubovalo, začal pít každý den, ale odmítal se léčit. Syn své matce nepřispíval na chod domácnosti, všechno platila sama ze svého důchodu. Dožadoval se peněz na alkohol, když odmítla, tak jí sprostě nadával, ponižoval, vyhrožoval, posléze došlo na fyzické útoky. Syn se zadlužoval a své závazky nesplácel, paní Marie měla oprávněný strach z exekuce. Opakovaně vyzvala syna, aby se odstěhoval z jejího bytu, on se jí vysmál. Paní Marie byla zoufalá, nevěděla co, má dělat. Jelikož se útoky syna stále stupňovaly, začala mít strach o své zdraví a život. Obrátila se na Policii ČR, která násilného syna vykázala na 10 dnů ze společného obydlí. Následně se paní Marie rozhodla pro řešení svého problému soudní cestou. Ve spolupráci s Intervenčním centrem došlo k soudnímu prodloužení vykázání na dobu jednoho roku a syn byl soudní cestou z bytu vyklizen. Poté došlo ke zrušení trvalého pobytu syna, tudíž se již paní Marie nemusela obávat exekuce a mohla v klidu prožívat podzim svého života.

Příběh manželů Novákových

Manželé Novákovi (60 let) se do Intervenčního centra dostavili po vykázání jejich syna (25 let) ze společné domácnosti. Syn byl vymodlené dítě. Avšak už od útlého dětství bylo se synem hodně problémů. U syna se projevovaly zvláštnosti v chování, které postupem času vygradovaly.

Rodiče na syna nestačili, ten se k nim choval agresivně, nadával jim, vyhrožoval, dopouštěl se trestné činnosti. Jak se rodiče později dozvěděli, bylo to kvůli drogám, na které potřeboval peníze. Drogy u syna způsobily rozvoj psychiatrického onemocnění s bludy, kdy syn byl přesvědčen o tom, že mu rodiče chtějí ublížit. Snažili se s ním o celé věci mluvit, ale marně.  Postupně syn začal rodiče ohrožovat i fyzicky. Novákovi několikrát přivolali na pomoc Policii, situace se na chvíli uklidnila, ale po čase vše začalo nanovo. Při posledním závažném incidentu byla situace natolik závažná, že Policie vykázala syna ze společné domácnosti, aby zajistila Novákovým bezpečí.
Během konzultace v Intervenčním centru byly s Novákovými hledány možnosti řešení jejich situace. Novákovým bylo syna líto, nechtěli proti němu podnikat žádné soudní kroky a ani si nedokázali představit, že by syn skončil na ulici.
Po skončení 10denní lhůty vykázání vzali Novákovi syna zpět domů a s Intervenčním centrem již nespolupracovali.
Po čase došlo k opakovanému vykázání syna ze společné domácnosti Novákových. Tehdy pomoc Intervenčního centra odmítli hned.